Den sv. Valentýna je velice rozporuplným svátkem. Myslím si, že jednoznačně rozděluje společnost na dvě skupiny, a to na příznivce a odpůrce, z čehož i příznivci jsou rozděleni na další dvě podskupiny.
První a největší částí příznivců jsou ti, kteří jsou velkými milovníky. Rádi zahrnují své ženy láskou, pozorností a květinami. Pro tento typ mužů se hodí nejlépe rudé růže. Ty totiž přesně vystihují velikost jejich lásky a vřelost jejich vášně. Ženy těchto mužů jsou pak plné emocí a radostí téměř pláčou, jak jsou překvapené, že na ně jejich drahé polovičky myslí a nemusí jim to ani připomínat.
Druhým typem příznivců jsou právě ti, co na to nemyslí, ale z povinnosti mají již dva týdny předem upomínku v telefonu, že se Valentýn už blíží, a proto se očekává kytice nebo dárek. Nedej bůh tuhle povinnost nesplnit a dojít domů s prázdnou. S největší pravděpodobností by nebyla ani večeře a chtít pak po ženě sladkou tečku večera by mohlo skončit tragédií s pánvičkou v ruce a boulí na hlavě. I tito muži, když už nepřehlédnou upomínku, sází na klasickou rudou. V tomhle případě, ale nejde o barvu, která by poukazovala na velikost jejich lásky, nýbrž o velikost kytice zvýrazňující jejich ego. Čím větší tím lepší, čím větší tím větší je nejen jejich ego, ale také dojem i očekávaná sladká tečka na konci dne. S kyticí v ruce se tihle zapomětlíci nemusejí bát ani pánvičky ani boule, ale mohou si užívat úsměvy na tvářích jejich žen.
Pak jsou zde odpůrci tohoto svátku. Ti se slovy, že to není náš český svátek, tento den neslaví a neprožívají. Pro tyhle muže, ale i ženy, je důležitý MDŽ nebo 1.Máj. Většinou zastávají názor, že nepotřebují den v roce, aby ukázali druhému, že ho milují, a že na něj myslí. Pro tuhle skupinku lidí jsme zde k dispozici celých zbylých 365 dní v roce.