Oslavy jara z jiného soudku

Velikonoce jsou považovány za největší svátky jara. Z křesťanského hlediska jsou Velikonoce připomenutím ukřižování a z mrtvých vstání Ježíše Krista. Jaro se ovšem oslavovalo ještě dávno před křesťanstvím. Pohanské zvyky a tradice si křesťané poupravili k obrazu svému a s lehkými změnami je přijali za své.

Astronomické jako začíná 21. března jarní rovnodenností, dle toho se potom vypočítává pravě datum dnešních Velikonoc. Ty potom vycházejí na první neděli po prvním jarním úplňku. Předchází jim 40denní půst, který končí Bílou sobotou. Pro oslavy jara je pak důležitá neděle před Velikonocemi neboli Smrtná neděla, kdy se vynáší ze vsi smrt v podobě Moreny.

Morena je pohanskou bohyní, strážkyní klidu, pořádku a odpočinku. Hlídá vše na zemi, aby v zimě odpočívalo a čerpalo sílu. Ovšem mezi její nelehký úkol patří také to, aby vše co je slabé a nezvládlo by nový rozkvět na jaře, nechala v poklidu umřít. Její význam je tedy pro jaro obrovský.

Dle pohanských tradic je jaro a jeho oslava založena právě na vděčnosti. Prováděli se magické rituály a obřady, které měly za úkol nejen se rozloučit se zimou a poděkovat právě již zmiňované bohyni Moreně, ale také přivolávali teplo, slunce, rozkvět, hojnost a probouzení přírody k životu.

V dnešní době shonu a komerce se úplně vytratil původní význam všech jarních svátků a oslav. Je velice těžké se zastavit, nadechnout se a čerpat právě onu sílu, která v tomto období přichází. Jaro nepřináší pouze čokoládové zajíčky a vajíčka v supermarketu, ale krásu života, kterou dnes už bohužel málo kdo vnímá.

Stejně jako příroda i my odhazujeme únavu, nečinnost a lenost, která nás v zimě provázela. Proto oslavujme jaro tak, jak ho slavili lidé dříve. Důležité aspekty jsou síla, odhodlání a odvaha probudit se po zimě a začít růst. Tento velký zázrak můžeme pozorovat v maličkostech, jako jsou například drobné pupeny stromů, nebo první jarní kytičky.